Report z Bassblasteru by Mammoth

V brněnské hale Rondo se v pátek konečně rozezněla kvalitní techno-music. Po různých pochybných experimentech typu TATU (jistě znáte tento vykalkulovaný ruský stroj na peníze), na kterých tu před nedávnem blahem umdlévaly -náctileté fanynky, to bylo příjemné zpestření. Brněnské Boby centrum zůstalo protentokrát osiřelé - Bassblaster se konal v oválném Rondu a nutno říci, že změna to byla více než vítaná. Dychtiví klubeři se mohli těšit na výborné dýdžejské duo Jaye Denhama z USA a belgického Stannyho Fransena, který je známější spíš jako G-Force. Třetím do party zahraničních protagonistů byl japonský exot Kazu Kimura, o němž běžný návštěvník parties mohl slyšet zřejmě jen těžko. Domácí barvy hájili zdatně Leo Lycra, půvabná Miss Renny či věčný experimentátor Ginger, o němž bude ještě řeč. Výrazným zpestřením se měla stát rovněž vídeňská dvojice MC Spot a MC Mars, kteří měli za úkol svým povykem burcovat náladu v hale kam až to půjde.

Na místo jsem dorazil v doprovodu svého osobního asistenta a lékaře Dr. Igráčka, který byl připraven pohotově zaznamenávat mé nejžhavější poznatky a připomínky. Kolem jedenácté hodiny večerní se kolem Ronda potulovaly skupinky různě více či méně namaškařených figur, a tak bylo jasné, že vevnitř už se akce rozjela jak se patří. Po několika hltech čerstvě zakoupené "medicíny" jsem se tedy odhodlal i se svým realizačním týmem proniknout dovnitř.

A v hale už byla atmosféra vskutku pěkně našláplá. Lidičky se vesele komíhali do rytmu, někteří jen tak zevlovali a jiní zase šmejdili po prostoru a objevovali jeho skrytá zákoutí. Svůj set pozvolna končila křehká Miss Renny, jejíž jemná vizáž nádherně kontrastovala s tvrdou úderností rytmů, jimiž drtila tančící dav. Rozhodl jsem se lépe prozkoumat prostor a zárověň po očku sledoval, jak je Miss Renny střídána Kazu Kimurou, jehož zde něktěří familierně nazývali Kazimírem Kazimurou. ;o) Nevěděl jsem, co od Japonce čekat, ten ale nezklamal a rozjel svůj dynamický a zároveň zdravě agresivní set. Neodolal jsem a šel se na něj kouknout zblízka. "Kazimír" své hraní opravdu prožíval, nikoliv však jeho přítelkyně, která seděla o kus dál a s předstíraným zájmem si listovala časopisem Rave, který zde zřejmě někdo odhodil. ;o) Vzhledem k tomu, že časopis držela vzhůru nohama, jsem ale usoudil, že je to jenom záminka k tomu, aby mohla nenápadně pozorovat, co se kolem ní děje a přitom zůstat v tiché anonymitě. Dařilo se jí to vskutku skvěle a všechny kromě mě tímto podlým trikem dokonale obelstila.

Kimurův set byl opravdu skvělý, ale to nejlepší mělo teprve příjít, a to v podání Jaye Denhama. Kdybych to měl shrnout: ostře začal, ostře skončil, jeho vystoupení bylo zatěžkávací zkouškou pro veškeré smyslové orgány. Navíc byl Denhamův výkon silně podpořen Spotem a Marsem, kteří svými hláškami dokázali jeho dýdžejské umění okořenit a konečný výsledek nemohl být jinak než skvělý. Já byl však stále ostražitý, neboť po Denhamovi nastoupil za gramce další skvělý borec - Stanny Fransen alias G-Force. Na svého předchůdce navázal více než skvěle a jeho setík působil jako menší uragán, výrazný sound pronikal každým pórem do těla a rozechvíval vnitřnosti, každý beat jste mohli jasně cítit a chvílemi vám běhal mráz po zádech. Jedním slovem skvělé. Ten, kdo netančil, musel být buď hluchý nebo mrtvý, atmosféra zkrátka dosahovala svého maxima.

V tomto výtečném a jedinečném okamžiku, kdy byla party opravdu na vrcholu, naskočil za mixpult Ginger a začal pomalu roztáčet svoje vinyly. Nic proti němu, mám ho osobně rád, ale jeho výkon mi moc nesedl. Po tornádu, které předvedli Denham a G-Force působil jeho výstup poněkud pomalejším dojmem, i když poslechově se mu nedalo nic vytknout. Dav se pomalu zklidňoval, vlnobití v jeho řadách pomalu ustávalo a přešlo v jemné vlnění. Někteří znavení mládežníci se rozložili po tribunách a usnuli spánkem spravedlivých, jiní jen tak civěli a přemýšleli, jak se přizpůsobit novému rytmu. Přece jenom už bylo téměř ráno a tak se dala tato situace částečně pochopit.

Smířit se s tím však nehodlal Leo Lycra, který se snažil ze znavených lidiček vyždímat poslední zbytky energie a musím říci, že se mu to zdařilo. Jeho svižný happy setík, chvílemi připomínající nefalšovanou "diskotéku" byl pro ranní hodiny tím pravým ořechovým a klubeři to uvítali s neskrývanou radostí. Spáči se pomalu probírali a utírali mokré brady, znudění se probírali z letargie. Dav už ale byl k ránu poněkud prořídlý a tak jsem kolem půl sedmé usoudil, že nastal pravý čas k odchodu. Po několikahodinové hudební masáži jsme tak spolu s mým lékařem zamířili k východu, kde jsme rozmrzelým mžouráním pozdravili nový den. V autě nám pak Helenka Vondráčková zazpívala z rádia nějaký ten nový hit a my mohli na úderné rytmy jen s nostalgií zavzpomínat.

Celkově mě Bassblaster rozhodně potěšil. Skvělé obsazení, kde headlineři večera předvedli přesně to, v co jsem doufal a možná i něco navíc. Rovněž MC Spot a MC Mars nezklamali, i když musím konstatovat, že jejich vídeňská vystoupení mívají daleko větší grády a předvádějí zde mnohem divočejší kousky. Na jejich obhajobu však musím říci, že druhý den je čekalo show na vídeňské party Biosphere, která slavila páté výročí svého vzniku. Trošku šetřit se tak každopádně museli. Další chybičkou byl podle mého mínění poněkud slabší zvuk, i když ozvučení tohoto prostoru je asi opravdovým oříškem i pro ostříleného profesionála. Zelený laser nebyl sice úplně to nejlepší, ale na druhou stranu potěšil. Já osobně jsem se rozhodně skvěle pobavil a zároveň přesvědčil o tom, že nejen v Boby centru se dá udělat skvělá akce, přičemž v Rondu to dá určitě daleko více práce. Takže, Mirečku, klobouk dolů.