PARTYINFO
PROGRESSIVE DRUM´N´BASS SESSION
| Datum konání: |
| 12.05.2001 - sobota |
| Místo konání: |
| Praha - Roxy |
| DJs: |
| LTJ BUKEM (UK), MC Conrad (UK), Babe LN, Ghonzales, Inspiral X62 |
| Popis: |
| chillout djs: Ash, Hoffee |
Noc plná kouzel aneb co vše může být drumm
Perfektní cit pro kompozici, pro každičký tón a zvuk, jemný lidský přístup,hluboká myšlenka, vlastně celý příběh.
Ale hezky popořádku...
Dole v kotli pekelníkově bylo již kolem jedenácté, kdy jsem přišel, docela těsno, leč snaha vtěsnat do klubu co nejvíc lidí trošku kazila úvodní dojem, lidé do sebe zbytečně vráží, jsou otrávení dlouhými frontami na barech, každý pohyb je na úkor někoho jiného a atmosféra se navíc díky tvrdší muzice blíží spíše k "eat or be eaten" nežli progresivnějšímu "live and let live".
Ačkoli samotný vrchol večera neměl chybičku, zpočátku to vypadalo spíše na klid před bouří, takové husté dusno (InspiralX62), pak na bouři samotnou (Babe LN) a odměnou pro vytrvalce byl kosmický výlet (LTJ Bukem & MC Conrad), božská procházka hudebním rájem zakončená poněkud drsnější pilotáží při přistání (InspiralX62, Ghonzales).
Těsně po půlnoci převzala štafetu Babe LN, zrychlila tempo, její set byl daleko barevnější a vitálnější, plný emocí a to jak moc se líbil dávalo publikum nesčetněkrát najevo. Snad při každém gradování přišla hlasitá euforka.
Jenže pak se stalo co asi málo kdo čekal, hudba ůplně ustala a začínalo se znovu a opravdu jen velmi zlehka. Jednoduchá breakbeatová kostra, cit pro prostor a hrátky s ozvěnou, zkrátka drumm'n'bass z jiného úhlu. Ač to mohlo zpočátku vypadat jako experiment, vše do sebe naprosto přesně zapadalo, každičký zvuk měl svůj význam a na konci téhle kosmické romance to vypadalo, jakobychom se všichni vzájemně vznášeli nad svými těli a prožívali nádherné splynutí duší.
Zajímavý byl i závěr setu, chvílemi jakoby už přecházel do pravidelného rytmu techna a zas pomalu ustával, rozkládal se v jednoduché chvění jehož energie vás jako světlo drží při životě (co to ve vás dělalo když jste slyšeli větu "i wont let you die" ...) ... i would let your spirit fly... (to tam nebylo, ale mohlo bejt, i když, kdo ví :)
Tradičně pohodový chillout byl ve znamení přesně těch jemných a přemýšlivých zvuků jež vás v případě že si jen tak hovíte lehce hladí po duši, a pokud tak trošku poletujete všude kolem, jsou vám i nekonečně pestrobarevným světem myšlenek.
Jsem docela rád, že jsem měl možnost přijít na to, proč o téhle akci ti zkušenější z nás tvrdili, že to je MUST GO - možná jen trochu poupravím - ve skutečnosti to bylo _a very_ MUST FLY
Pro mě je tenhle druh hudby něco jako Cesta na Sever. Ale o tom třeba zas někdy příště...
luckyboy
LTJ BUKEM & MC CONRAD
... tajemnost hlubin, svoboda dálek, voňavá svěžest jarního rána ...
... jemný, klidem a důvěrou obarvený hlas, jež ve spánku ti šeptá ...
No prostě LuckyBoy a jeho party report z LTJ Bukema...
... jemný, klidem a důvěrou obarvený hlas, jež ve spánku ti šeptá ...
No prostě LuckyBoy a jeho party report z LTJ Bukema...
Ale hezky popořádku...
Dole v kotli pekelníkově bylo již kolem jedenácté, kdy jsem přišel, docela těsno, leč snaha vtěsnat do klubu co nejvíc lidí trošku kazila úvodní dojem, lidé do sebe zbytečně vráží, jsou otrávení dlouhými frontami na barech, každý pohyb je na úkor někoho jiného a atmosféra se navíc díky tvrdší muzice blíží spíše k "eat or be eaten" nežli progresivnějšímu "live and let live".
Ačkoli samotný vrchol večera neměl chybičku, zpočátku to vypadalo spíše na klid před bouří, takové husté dusno (InspiralX62), pak na bouři samotnou (Babe LN) a odměnou pro vytrvalce byl kosmický výlet (LTJ Bukem & MC Conrad), božská procházka hudebním rájem zakončená poněkud drsnější pilotáží při přistání (InspiralX62, Ghonzales).
Těsně po půlnoci převzala štafetu Babe LN, zrychlila tempo, její set byl daleko barevnější a vitálnější, plný emocí a to jak moc se líbil dávalo publikum nesčetněkrát najevo. Snad při každém gradování přišla hlasitá euforka.
Jenže pak se stalo co asi málo kdo čekal, hudba ůplně ustala a začínalo se znovu a opravdu jen velmi zlehka. Jednoduchá breakbeatová kostra, cit pro prostor a hrátky s ozvěnou, zkrátka drumm'n'bass z jiného úhlu. Ač to mohlo zpočátku vypadat jako experiment, vše do sebe naprosto přesně zapadalo, každičký zvuk měl svůj význam a na konci téhle kosmické romance to vypadalo, jakobychom se všichni vzájemně vznášeli nad svými těli a prožívali nádherné splynutí duší.
Zajímavý byl i závěr setu, chvílemi jakoby už přecházel do pravidelného rytmu techna a zas pomalu ustával, rozkládal se v jednoduché chvění jehož energie vás jako světlo drží při životě (co to ve vás dělalo když jste slyšeli větu "i wont let you die" ...) ... i would let your spirit fly... (to tam nebylo, ale mohlo bejt, i když, kdo ví :)
Tradičně pohodový chillout byl ve znamení přesně těch jemných a přemýšlivých zvuků jež vás v případě že si jen tak hovíte lehce hladí po duši, a pokud tak trošku poletujete všude kolem, jsou vám i nekonečně pestrobarevným světem myšlenek.
Jsem docela rád, že jsem měl možnost přijít na to, proč o téhle akci ti zkušenější z nás tvrdili, že to je MUST GO - možná jen trochu poupravím - ve skutečnosti to bylo _a very_ MUST FLY
Pro mě je tenhle druh hudby něco jako Cesta na Sever. Ale o tom třeba zas někdy příště...
luckyboy
>
