PARTYINFO
HP NIGHT FEVER
| Datum konání: |
| 01.09.2001 - sobota |
| Místo konání: |
| Plzeň - letní areál Hradiště |
| DJs: |
| Main Stage : Eddie Amador (US), Chris Quadrant, Lucas, Maceo, E-Love, Large, Lumiére, Šmaf C-lounge : Kava Kava - Live, Pete Moss (USA), DJ Roach + DJ Fletcher (JAR), Blue |
| Live: |
| Kava Kava (UK), Monkey Business, Stephunk T |
| Info: |
| http://www.rockreport.cz |
| rockrep@rockreport.cz |
| Popis: |
| 20:00-06:00, 3 stages, koupání, adrealinové atrakce, HP Room - soutěž v mixování muziky o ceny, obří videoprojekce, občerstvení, možnost stanování v místě konání. Cena v předprodeji 199 Kč
C Lounge@Night Fever, 19:00-05:00, vstup pro lidi nad 18..., more info na www.wax.cz/c-lounge |
Rozhovor s Eddie Amadorem: House music is a spiritual thing
LEGENDA Z Los Angeles, A West Coast house music pioneer, DJ a producent EDDIE AMADOR se po loňské klubové premiéře konečně postaví na velké pódium také u nás. Na festivalu HP Night Fever 1. září v Plzni dojde na jeho jediné české vystoupení - speciální tříhodinový set. Své nahrávky vydává především na labelu Yoshitoshi, patřící projektu Deep Dish, kde také vyšly jeho nejznámější singly Rise, House Music, The Funk a Holy Spirit. (Některé z nich najdete např. na mix albech našich Pavla Bidla či Chrise Sadlera, o Amadorovy remixy se postarali např. Deep Dish či Bob Sinclair). Jeho muziku lze objevit i na značkách Defected nebo ICU. Ještě uznávanější je však pro své spontánní DJské sety, jejichž základem bývá ostrý house.
Jak ses dostal k taneční hudbě?
"Je to výsledek přirozeného vývoje, když člověk žije v oblasti jihozápadního L.A. nebo ve Phoenixu. Vyrůstal jsem v prostředí, kde kolem mne bylo spousta výborné hudby, často vycházející ze soulu, R`n`B nebo hip hopu. Také house obsahuje soul, zjednodušeně řečeno je to znovuobjevené disco s elektrickými bicími. House jsem zaznamenal hned na jeho počátcích, když jsem byl na univerzitě - poprvé jsem ho hrál ku příležitosti svátku Quincinera, což bývá tradiční oslava patnáctiletých mexických dívek, něco jako vstupní party mezi dospělé. (smích) Z amerických DJs mě kdysi nejvíce ovlivnili Louie Vega, Tony Humphries, Frankie Knuckles a Masters At Work."
Co pro tebe house znamená?
"Když jsem jednou řekl, že to je duchovní záležitost, věc těla i duše, nežertoval jsem. Je to něco, co stimuluje všechny smysly lidské bytosti. Způsob uměleckého vyjádření, které zahrnuje živé elementy, vokály a nástroje kombinované s elektrickými a futuristickými rytmy. Uspokojuje mě mixovat nejrůznější styly, používat různé studiové i DJské techniky a triky. Jediné zápory vidím v cestování a hluku. Cestovat mě sice baví a je to má povinnost, ale zároveň mě dost unavuje. Také může narušit kvalitní mezilidské vztahy, protože k těm člověk potřebuje s tím druhým strávit dost času, a já jsem pořád na cestách. A ten hluk? Rád věci ženu do extrému, vždycky když hraju, pustím to naplno a druhý den skoro neslyším.
Dokázal by sis najít zaměstnání i mimo hudbu?
Určitě, možná bych šel zpátky do NASA, kde sem dřív pracoval jako inženýr. Mám inženýrský diplom z termodynamiky.
A co největší zážitky z tvých vystoupení?
Je jich hodně, skvěle jsem si to užil třeba v Athénách a Mykénách. V zemích jako je Řecko, Portugalsko, Španělsko nebo Bulharsko nejsou lidé tak zahlceni taneční hudbou jako v Německu, Francii a Anglii. Když tam člověk vyrazí, dokážou to pořádně ocenit. Vřískají, křičí na mě, projevují naplno svůj temperament a lásku k muzice. Také v Ministry Of Sound v Londýně jsem zažil pár skvělých jízd - stačí tam zahrát něco méně známého a pro Angličany jako hudební znalce je to velká událost. Moc se mi líbilo i v Melbourne - Australané jsou mnohem otevřenější než Američané.
Můžeš uvést svá nejoblíbenější alba?
War - Double Platinum Collection, Frankie Knuckles - Tears, Romanothy - The Wanderer, z klidnějších věcí třeba album The Best Of Barry White. těžko se mi na to odpovídá, je jich moc. Úplně jsem opomněl třeba zpěvačky, přitom si považuji hned několika. Jednou z mých nejoblíbenějších je Jocelyn Brown, s nímž jsem měl tu čest spolupracovat.
Jak bys popsal svůj styl?
Hraju stejně jako tvořím. Mé skladby mají až sedm minut, to proto, aby do nich dostal všechno, co potřebuju. Doufám, že můj styl má pořádný houseový sexy drive. Nehraju extremně rychle, většinou mezi 120 až 130 bpm (beat za minutu). Za důležité považuji řízné basy a nejrůznější aranžérské vychytávky.
Co tě inspirovalo ke složení slavného tracku House Music?
Frustrace ze stavu taneční scény v Los Angeles před zhruba pěti lety. Does Your Mama Know a High Society byly jediné dva silné kluby pro město s tolika miliony obyvatel. Každý týden je navštívilo dohromady přes 3000 lidí a ostatní zůstávali před vchodem, protože už neměli šanci se tam dostat lidí. Teď už je samozřejmě situace lepší, ale stejně to je velká ostuda mít tak slabé klubové zázemí ve městě s tak silnou hudební historií a potenciálem.
Na čem jsi pracoval v poslední době?
Nahrál jsem několik nových tracků a u Yoshitoshi vydal remixy The Funk. Vystupoval jsem hlavně v Americe, z nejznámějších akcí to byla Dance Music Conference v Miami. Do Evropy poletím po delší době, a tak se moc těším.
text: Denisa Hudcová, Report
foto: archiv
Rozhovor s house DJem Eddie Amadorem (LA), který vystoupí 1.9.2001 v Plzni.
LEGENDA Z Los Angeles, A West Coast house music pioneer, DJ a producent EDDIE AMADOR se po loňské klubové premiéře konečně postaví na velké pódium také u nás. Na festivalu HP Night Fever 1. září v Plzni dojde na jeho jediné české vystoupení - speciální tříhodinový set. Své nahrávky vydává především na labelu Yoshitoshi, patřící projektu Deep Dish, kde také vyšly jeho nejznámější singly Rise, House Music, The Funk a Holy Spirit. (Některé z nich najdete např. na mix albech našich Pavla Bidla či Chrise Sadlera, o Amadorovy remixy se postarali např. Deep Dish či Bob Sinclair). Jeho muziku lze objevit i na značkách Defected nebo ICU. Ještě uznávanější je však pro své spontánní DJské sety, jejichž základem bývá ostrý house.
Jak ses dostal k taneční hudbě?
"Je to výsledek přirozeného vývoje, když člověk žije v oblasti jihozápadního L.A. nebo ve Phoenixu. Vyrůstal jsem v prostředí, kde kolem mne bylo spousta výborné hudby, často vycházející ze soulu, R`n`B nebo hip hopu. Také house obsahuje soul, zjednodušeně řečeno je to znovuobjevené disco s elektrickými bicími. House jsem zaznamenal hned na jeho počátcích, když jsem byl na univerzitě - poprvé jsem ho hrál ku příležitosti svátku Quincinera, což bývá tradiční oslava patnáctiletých mexických dívek, něco jako vstupní party mezi dospělé. (smích) Z amerických DJs mě kdysi nejvíce ovlivnili Louie Vega, Tony Humphries, Frankie Knuckles a Masters At Work."
Co pro tebe house znamená?
"Když jsem jednou řekl, že to je duchovní záležitost, věc těla i duše, nežertoval jsem. Je to něco, co stimuluje všechny smysly lidské bytosti. Způsob uměleckého vyjádření, které zahrnuje živé elementy, vokály a nástroje kombinované s elektrickými a futuristickými rytmy. Uspokojuje mě mixovat nejrůznější styly, používat různé studiové i DJské techniky a triky. Jediné zápory vidím v cestování a hluku. Cestovat mě sice baví a je to má povinnost, ale zároveň mě dost unavuje. Také může narušit kvalitní mezilidské vztahy, protože k těm člověk potřebuje s tím druhým strávit dost času, a já jsem pořád na cestách. A ten hluk? Rád věci ženu do extrému, vždycky když hraju, pustím to naplno a druhý den skoro neslyším.
Dokázal by sis najít zaměstnání i mimo hudbu?
Určitě, možná bych šel zpátky do NASA, kde sem dřív pracoval jako inženýr. Mám inženýrský diplom z termodynamiky.
A co největší zážitky z tvých vystoupení?
Je jich hodně, skvěle jsem si to užil třeba v Athénách a Mykénách. V zemích jako je Řecko, Portugalsko, Španělsko nebo Bulharsko nejsou lidé tak zahlceni taneční hudbou jako v Německu, Francii a Anglii. Když tam člověk vyrazí, dokážou to pořádně ocenit. Vřískají, křičí na mě, projevují naplno svůj temperament a lásku k muzice. Také v Ministry Of Sound v Londýně jsem zažil pár skvělých jízd - stačí tam zahrát něco méně známého a pro Angličany jako hudební znalce je to velká událost. Moc se mi líbilo i v Melbourne - Australané jsou mnohem otevřenější než Američané.
Můžeš uvést svá nejoblíbenější alba?
War - Double Platinum Collection, Frankie Knuckles - Tears, Romanothy - The Wanderer, z klidnějších věcí třeba album The Best Of Barry White. těžko se mi na to odpovídá, je jich moc. Úplně jsem opomněl třeba zpěvačky, přitom si považuji hned několika. Jednou z mých nejoblíbenějších je Jocelyn Brown, s nímž jsem měl tu čest spolupracovat.
Jak bys popsal svůj styl?
Hraju stejně jako tvořím. Mé skladby mají až sedm minut, to proto, aby do nich dostal všechno, co potřebuju. Doufám, že můj styl má pořádný houseový sexy drive. Nehraju extremně rychle, většinou mezi 120 až 130 bpm (beat za minutu). Za důležité považuji řízné basy a nejrůznější aranžérské vychytávky.
Co tě inspirovalo ke složení slavného tracku House Music?
Frustrace ze stavu taneční scény v Los Angeles před zhruba pěti lety. Does Your Mama Know a High Society byly jediné dva silné kluby pro město s tolika miliony obyvatel. Každý týden je navštívilo dohromady přes 3000 lidí a ostatní zůstávali před vchodem, protože už neměli šanci se tam dostat lidí. Teď už je samozřejmě situace lepší, ale stejně to je velká ostuda mít tak slabé klubové zázemí ve městě s tak silnou hudební historií a potenciálem.
Na čem jsi pracoval v poslední době?
Nahrál jsem několik nových tracků a u Yoshitoshi vydal remixy The Funk. Vystupoval jsem hlavně v Americe, z nejznámějších akcí to byla Dance Music Conference v Miami. Do Evropy poletím po delší době, a tak se moc těším.
text: Denisa Hudcová, Report
foto: archiv
